"Už se těším na další neděli! "

Nás první den v psí školce

Ahoj, jmenuji se Maxmilián a jsem čínský chocholatý pejsek – labutěnka. Jednoho dne mě páníčkové naložili do auta a někam jsme vyrazili. Měli pro mě zbrusu nové vodítko a obojek, nabalili moje hračky i pamlsky a já byl děsně zvědavý, co pro mě vymysleli.

Světe div se, ale za chvilku jsem se ocitl na cvičišti Kynologického klubu a tam bylo spousta hafíků, tedy hlavně těch velkých. Děsně mě vítali, já se však ze začátku hrozně bál, jsem totiž děsně bázlivý na cizí lidi. No ale co už, rád si hraji, takže jsem se trošku otrkal a s těmi pár malými už jsem za 30minut lítal jak vítr. J Jenže to zavelel jeden cizí pán nástup, tak jsem se musel činit. Nějaké základy mě již paniček naučil, tak a teď jsem je musel předvést.

Ze začátku jsem měl sice trošku problémy. Vysílal jsem prosebné signály k paničce, ale ta na mě nedala a musel jsem cvičit. Když jsem zjistil, že se mám však předvádět, tak jsem dělal sedni, lehni, k noze na požádání. To se mi naopak líbilo, hlavně že jsem něco z toho měl a když mě tak chválili moji nejbližší. No co bych pro ně neudělal. 

Po třech hodinách učení hrou, jsem toho měl vážně dost. Odpočíval jsem vlastně jenom když si lidé povídali. Všichni na mě byli milý, i když mě trošku pořád upravovali, tu jsem seděl špatně, tu mám přiběhnout na poprvé a hlavně nesmím zapomenout na tu překážku. Měl jsem skočit, avšak mě se hrozně nechtělo. Museli jsme se zapojit všichni tři – já, paniček a panička – hurá nakonec jsem to zvládl. To bylo radosti.

Všem se nám tam líbilo, bylo tam moc pejsků, hodní instruktoři, kteří provozují školu hrou a moc milý lidé. I když je to zatím malý klub rozhodli jsme se, že se staneme jeho členy. Všem nám to je prospěje každý týden pár hodin trávit na čerstvém vzduchu a dozvědět a naučit se spoustu nového.

Už se těším na další neděli!