S Kimem na výstavě

Pro znalé tohoto webu nemusím vysvětlovat, pro ty, kteří tu jsou prvně malá vysvětlivka na úvod.
Jelikož Endy získal veškeré možné tituly v ČR, už máme s výstavami v ČR konec. Nyní se ubíráme směrem sportovní kynologie, zkoušky a agility.
Kamarádka Nikola má doma bílé nadělení v podobě 4 štěňátek, a také nadějného pejska na výstavy. Jelikož neměla nikoho na hlídání a byla by škoda se nezúčastnit výstavy ,kterou posuzovala fajn rozhodčí, nabídla jsem se, že ji Kima vystavím. Souhlasila, přihlásila a já zatím spekulovala, jak to provedu s Endym a kam ho dám na hlídání. Byla to sice krajská výstava, ale jelikož nás s Kimem čekal den a noc prvně bez paničky, chtěla jsem si nechat prostor a čas jen pro něj. Proto mne napadlo, že si pejsky vyměníme.
Kim ani Endy nebyli ještě nikdy u cizích bez paničky a tak jsme se na to psychicky připravovaly myslím si s Nikolou obě. No co, kdyžtak Kim proštěká noc. No co, kdyžtak si Endy postejská. Nemělo to smysl řešit dopředu, oni nás kluci jistě příjemně překvapí. Páteční den jsme řešily, co máme klukům zabalit s sebou, dávaly si navzájem instrukce s krmením, případným kňučením a také pravidly, které každý pes dodržuje u sebe doma.
Jelikož byla výstava v sobotu, přejímka brzo ráno, rozhodla jsem se pro Kima dojet již v pátek a mít ho u sebe na noc.
Vyrazili jsme proto po práci směr Nikola a Kimi. Měli jsme ještě pár zádrhelů po cestě a tak mezi námi putovaly sms typu "Máme drobný problém, chvílu se zrdžíme. Aspoň budu s Endym déle" apod.
Když jsme přeci jen dorazilíi na místo, Endy šel hned vítat Sissi. Panička jakoby neexistovala, bodejť, byla tu psí láska.
Já jsem se snažila zabavit Kima, což se dařilo, ale stále po očku sledoval, zda tam je panička, což Endymu bylo naprosto šumák. Začala jsem se dost bát, ale myslím, že to bylo oboustranné, neb Sissi vyjížděla na Endyho pokaždé, když se jen snažil nahlédnout do ohrádky za malými.
Za setmění jsme vyrazili na cestu. Čapla jsem Kimiho věci, jeho na vodítku, Nikola zůstala doma s Endym a já razila na cestu. Kim nastoupil bez odmlouvání do auta a tak začla výměna psů.
Hned za zatáčkou začal Kim stejskat. "Docela brzo": říkala jsem si a doufala jsem, že to přítel přežije bez újmy na svém zvukovodu. Nevím proč, ale Kim se velmi snažil, aby to přítel coby řidič slyšel a tak směřoval svůj pláč do jeho ucha. Vždy , když jsem dala dozadu ruku, tak Kim zklidnil, takže jsem půl cesty jela zkroucená, ale Kim spokojený, sem tam projevil nevůli či stesk. Na pumpě, kde jsme zastavili, vyvenčili a porozhlédli se, zda nám není Nikola v patách, jsem nastoupila do auta dozadu ke Kimovi, abych se nemusela nesmyslně kroutit. Pomáhalo to chvílemi, a tak jsme za Kimovýho doprovodu úspěšně dojeli až domů. Když jsem propadala panice, že s Kimem do kruhu nemůžu, neb stále lítá jak splašený kůň a určitě si říká, abychom tu trapnou hru na schovávanou ukončili, že panička je panička a tak ať vyleze, přítel mne uklidňoval, že to zvládnu. No tak co mi zbývalo. Když jsem si to upekla, tak jsem si to musela vyžrat se vším všudy až do dna. Kima jsme vyvenčili a já při procházce zjišťovala, jak se mi po Endym stýská. Po příchodu domů jsem se řídila instrukcemi, a dala jsem Kimovi najíst. Docela jsem se divila, že po tak prozpívané cestě si dal jídlo, ale tím líp. Poté jsem usedla k PC a referovala paničce na druhé straně co se u nás aktuálně děje. "Teď leží pod stolem, teď si zastekl, jéé teď se hrabe na sedačku, teď mi zalehl moje věci a kouká na dveře"atd. Překvapilo mne, že ten můj hafoun byl spokojený a v klidu a míru dělal doprovod jeho psí lásce a po paničce ani neštěkl. Ale tím líp. Zato já měla doma závisláčka, který byl prvně bez panička, v cizím prostředí, s relativně cizími lidmi, a čekala nás celá, dlouhá noc. Trochu jsem doufala, že se Kim unavil cestou, procházkou, a tím stejskáním celý večer, takže přeci jen v noci snad bude spát. Přeci jen jsem se s ním vydala pozdě večer na druhou procházku a rozmlouvala mu. Jesti mi slyšel a vnímal, nevím :-)
Nicméně jsme zalezli do postele, s Kimem samozřejmě po boku, ten zalehl přítelovi nohy a na mne zbožně koukal, jestli jako vážně to je všechno, kdo v té posteli bude spát a když jsem ho ujistila, že se s námi bude muset spokojit, tak usnul. Byl hodný a spal celou noc, ani se z toho místa na nohách nehnul. Já měla lehké spaní, při každém zašustění jsem se ujistila, zda je ok a spí a taaaaaak se mi zastesklo po tom mým chlupáči, že jsem se s Kimem v noci začala mazlit. Mazlil se rád, i když zpočátku na mne zíral, jako co se děje, se nespí najednou nebo co .... Noc utekla, možná taky proto, že jsme brzo vstávali a já si oddychla, jak jsme ji pěkně zvládli. Tedy Kim ! Proběhlo i ranní mazlení, tentokráte se Kim přemístil na můj polštář, jenže ho celý zaleh, tak jsem byla nucena vstát a za probouzení se mazlíkovat. Za relativně tichého vstávání jsem Kima doprovodila ven. Tichého proto, neb jsem dostala instrukce, že jak řeknu "Jdeme ven" Kim zboří barák, a to se mi ráno v pět tedy nehodilo. Bylo sucho, takže jsem nemusela ještě doupravovat a domývat, takže to bylo fajn.
Když jsme byli připraveni na cestu, zavelala jsem "jdeme ven " a Kim za jásotu mířil k výtahu už sám. Neuvěřitelné, jak už z výtahu chodil k našim dveřím na patře a z výtahu v přízemí mířil ven ke dveřím. Poprvé se dost ztrácel a lítal po chodbě sem tam, že jako kam se tedy jde. Do auta se zjevně těšil, dokonce trefil i to správné, do které vesele nastoupil. Pro jistotku jsem sedla s ním dozadu, ale on lehl a ani nedutal. Hurá směr výstava. Kdyby to Kim jenom tušil.
Přejímka psů byla od sedmi do devíti, kdy mělo začít samotné posuzování. Přijeli jsme na osmou, vyzvedli si papíry, našli místo u kruhu, já rozložila Endyho boudičku s napětím, zda ji Kim vezme za svou a nastalo dlouhatánské čekání, než přijdeme na řadu. V kruhu jsme byli společně s naháči, pudlíky a dalšími asi pěti plemeny, přičemž boloňský psík byl jeden z posledních. Takže se dalo tušit, že si opravdu počkáme.
Kim naštěstí ztahaný z dění za posledních 12hodin zaplul do boudičky a střídavě spal a pozoroval dění mimo ní. Já poreferovala paničku, ta zase mne, a byla spokojenost na obou stranách.

   
Čekání to bylo opravdu úmorné a dlouhé a tak si ho Kim zpříjemňoval sezením u mne na klíně, pak zase spánkem v boudičce, procházkou po výstavním areálu, ale na úpravu do kruhu bylo stále ještě spousta času.
Konečně jsme se dočkali, já vytáhla hřeben, snažila se Kima vzbudit, pročísnout, a připravit na chůzi semnou. No nic moc ! Začala jsem ztrácet klid, ale už bylo pozdě couvnout , tak jsem ještě pár sms obtěžovala paničku, jak na Kima, aby měl ocásek nahoře při chůzi. Škoda, že její rady na Kima v tu chvíli ode mne nezabraly ani jedna. Musela jsem si pomoci sama. Dělala jsem tam šašky, až ostatní vystavovatelé, tedy ti, co zbyli, na mne zírali, co tam tomu psovi předvádím za divadlo, ale co, Kim ožil, dal kormidlo nahoru a to bylo to hlavní. Šli jsme se připravit před kruh, já připravala dobrotu, pro kterou mi Kim ráno málem urval ruce a děj se vůle Boží. Přšla na nás řada, byla jsem vyzvána do kruhu a už to začalo. Naštěstí Kim se nesl sice ne jako páv, ale nebylo to nejhorší. Na stole se mi trochu hrbil, ale paní rozhodčí měla s námi strpení, neb jsem ji poreferovala, že to není můj pes a jsme spolu teprve pár hodin, takže ještě hledá paničku, ale že to zvládneme, tak mi dala čas, abych Kima upravila do postoje, aby mohli posoudit postoj, a zkontrolovat páteř a hrudník.
Dokonce i prohlídku zubů zvládl na jedničku. Dostali jsme Výborná 1, Vítěz třídy, a nastal čas na posouzení fenečky. Byla to pěkná fenečka, i Kim si ji prohlížel a snažil se před ní stát jak nejlíp umí. Což nám bylo k dobru. Nastoupili jsme o krajského vítěze a vítěze Mladé Boleslavi a rozhodčí se ne a ne rozhodnout. Nám vytýkala chůzi, ale zase v srsti a výrazu jsme byli lepší. Přesto jsme ještě udělali asi ještě 2 kolečka, chůzi sem a tam, v té se Kim pochlapil a paní rozhodčí pogratulovala nám. Hurááá, jupíííí, zvládli jsme to, já neudělala ostudu Kimčovi, on se snažil také velmi pěkně a tak jsme byli oba spokojení. Když jsme připravovala papíry na zapsání výsledku, koukám, kde je Kim. Odvedl svou "práci" tak bylo na čase zalést zpět do boudy, kde se stočil do klubka a nezájem. Měl toho po celém dni a dlouhém čekání opravdu dost, ale to my jakožto jeho doprovod také. Utíkala jsem zapsat výsledky, vyzvednout pohár a Kimééééé jedeme za paničkouuuuu ! Moc nadšeně se tedy netvářil, ale určo se velmi těšil. Nastoupil do auta, lehl si na svou deku, co nám dala panička z domova, a spal. Zrovna, když nám to spolu tak šlo a on i spokojeně chrupal v autě ho mám jet vrátit? Celou cestu jsem si přemítala poslední dva dny, jakobych snila. Moc jsem se těšila na svého Endyho, ale zároveň mi bylo s Kimem dobře. Je uplně jiný, ale super a byla to rozhodně úžasná zkušenost. Jsem ráda, že mi Nikola dovolila si tuto zkušenost zažít a obohatit tím tak svůj život se psy.
Vítání proběhlo bouřlivé, aspoň u Nikoly a Kima. Endy se Sissi zůstali v domě a tak prvního přivítání se dočkal Kim. Ten koukal, kde jako to jee, a čuchal, že to tam jakože asi zná a najednou "Kimééé, no Kimééé ahooooooj" a už byl doma:-)
Já šla sama za Endym nahoru, ale první na mne skočila Sissa, zpívala jakoby říkala "NO holkaaaa, kde siiii, ja už se tě nemohla dočkáááát, Endy je fajn, ale Kim je Kiiim, kde jeeee" Pak jsem otevřela dveře za nimiž byl Endy, tak přiběhl, čuchl vrtěl ocáskem div si ho neukroutil a hurá doprovod k Sissi.-) Nevěděl, co dřív, zda se vítat, nebo si všímat Sissi a pak přišel  Kim s Nikolou a tak už si spolu vyřizovali účty. Resp. Kim nadával a přesvědčoval se, zda je Sissi v pořádku a zda se o ní Endy staral dobře, nebo přinejmenším stejně jako on a už byla doma jedna obří smečka a my s paničkou jsme si sdělovaly dojmy a já s úsměvem na rtech předala Kima, a jeho tašku s pohárem a úspěchem a převzala jsem si spokojeného Endyho.
Celou naší odpolední návštěvu sice doprovázel Nikolu, Kim se zase tulil ke mně a tak nám nebylo ani jedné jasné, s kým kdo půjde při našem odjezdu. Naštěstí Endy šel do auta jakoby se nechumelilo "přece ste nechtěli jet beze mne , ne?" a razili jsme zpět v kompletní sestavě domů.

Je fajn si to vyzkoušet a já si myslím, že v budoucnu se výměně či pohlídání bránit nebudu. HAF !

O tom, jak se měl Endy na návštěvě a co podnikal celý den "v novém domově" si můžete přečíst zde