Silniční zákon a naši čtyřnozí přátelé

To, že je Endy velmi cestovní pejsek, to snad nemusím ani vyzdvihovat. V autě se skoro i narodil. První dlouhá cesta ho čekala přímo v sedmi týdnech, když jsme si ho odváželi od chovatelky. Už tehdy mi přišlo, že příšerný stav dálnice D1 ho spíš uspává, než aby ho jakkoliv vzrušoval a znepokojoval.Cestuje semnou denně, má za sebou cestu za hranice, i delší cesty po ČR (výstavy, dovolené, výlety za kamarády aj.) Půl roku jsme ho vozili vepředu, buď na sedačce, kde si lehnul, nebo byl-li spolujezdec, tak u něj na klíně. Když jsme v dubnu 2006 jeli na kynologický ples, v doprovodu Endyho, neb byl jedním z aktéru módní přehlídky, a já v plesovém oblečení, došlo mi, že ho na klíně vést nemůžu. Sice nepelichá tak moc, ale na černou plesovou sukni se nehodilo uspat si ročního pejska. Tudíž než jsme vyrazili na ples, sháněla jsem něco na převoz pejsků. Přepravky, kšíry, pásy, zavazadlový prostor za sítí a různé. Z toho všeho přišli v úvahy pouze kšíry. Pokud se koupí originálky, jsou vypolstrované, testované a perfektně padnou. Jsou v různých velikostech, čili od nejmenších po ty největší pejsky. Fungují dobře do auta, i na běžné venčení, neb mají očko na připevnění karabinky na vodítko či do pásu. Endy byl hrozný mazel, myslela jsem si, že ho z vožení na klíně zbavit nemůžu. Nicméně jsem kšíry i potřebné zakončení do pásu koupila, a hned ten večer jsem to aplikovala. Endy chvíli koukal, co je to za změnu, nakonec ji ale přijal s velkým nadšením a ulehl vzadu na sedačce, přikurtovaný pásem. Bezpečné cestování mého psího miláčka bylo vyřešeno. Od té doby, více než rok, cestujeme pouze takto. Dokonce i když Endy cestuje v autě mých či přítelových rodičů, má vždy kšíry a konec připevňující do pásu mu dávám vždy s sebou, takže bez výjimky cestujeme bezpečně. Když pásy, tak pro všechny.
Proč to ale celé píšu.
Od 1.7.2006 platí tolik diskutovaná novela silničního zákona, kde § 5 odst.1, písm. j) praví :“Řidič je povinen zajistit bezpečnost přepravované osoby nebo zvířete a bezpečnou přepravu nákladu.“ A § 5 odst.1,písm k) praví :“Řidič je povinen zabezpečit přepravované zvíře tak, aby neohrozilo řidiče ani přepravované osoby. Proto urychleně zakupte přepravky, kšíry,či síť mezi přední a zadní sedačky a hurá na cesty. Zastavili mne policisté nejednou, vždy jsem měla u sebe Endyho. Poprvé mi ležel na přední sedačce jen tak, a dostala jsem přednášku, jak mne může ohrozit, co se může stát jemu i mne, a že bych měla uvažovat o lepším zabezpečení. Takto mne chytila hlídka jen jednou. Od té doby už pokaždé načapali Endyho v autě na zadním sedadle, a připásaného. Nikdy si toho hlídka nevšimla, nebo k tomu neměla žádné výhrady, či připomínky. Až včera. Bylo asi kolem desáté hodiny večer, míříme domů a staví nás hlídka. Už je to úsměvné, neb ty pány policisty již znám, neb tou cestou jezdím dost často a dost často si tam na mne “smlsávají“. Když přítel prohrabal kufr plný nákupu až na dno a vytáhl taštičku s povinnou výbavou a vše bylo v pořádku, začal policista nakukovat dozadu a registrovat, že vezeme psa. Jelikož máme na okně vzadu protisluneční clonu, koukal tam dlouhou dobu na to, abych se zeptala, jestli se něco děje. Prý nic a vyhrkl „Vy tam máte psa, a on je připoutaný?“. Tak mu odpovídáme a on, že to snad vidí prvně, že jako super, a nemohl vyjít z úžasu. Já s vyvalenýma očima, co se tak diví, že je to snad povinné a on že samozřejmě ano, ale že to snad ještě neviděl. No sranda. Ale pochvala potěšila. Když ale nenarazíte na pány policisty, kteří nepřipoutání či jiné zajištění promíjejí, tak je to až za 2 tis Kč.