Individuální výcvik
Po dlouhé době jsem se prokousal k počítači a chci se s Vámi podělit o své zážitky z cvíča.
Na cvíčo chodím pravidelně, teď tedy s menší indispozicí jsem měl klidový režim, ale jinak paničku tahám z postele v neděli pravidelně. To, že to občas zkazí počasí, za to už nemůžu, ale to nikdo z nás.
Jak jistě víte, úspěšně jsem složil zkoušku ZOP a následovala otázka co dál?! Panička už zjistila, že nečinné povalování se není nic pro mne, nebo určitě ne nekonečné nicnedělání. Zaslechl jsem něco o tom, že se tedy budeme připravovat na zkoušku další. Vzhledem k mé výšce prý možností na výběr extra není, ale přeci jen ještě nějaký výčet zatím nezdolaných zkoušek k dispozici máme. Aktuálně třeba ZPU1, BH.....Důležité je mít cíl. Takže ten my máme !.-)
Máme super výcvikářku, která nás žene a hecuje dál, tedy co mne, hlavně paničku, aby neusnula na vavřínech. Aktuálně řešíme hlídačku, protože se mi přestalo chtít vracet se k hlídanému předmětu a to je dost problém. Já v tom tedy problém nevidím, ale dvounožci si musí pořád něco vymýšlet, takže dle nich problém, který se teď snaží vyřešit. No řeknu vám, až mi to panička vysvětlí, tak to jistě pochopím, ale zatím tedy nic moc. Dále se mne snaží více motivovat a přesvědčit, že žádný terén nám nebude v chůzi u nohy překážkou. Také usilovně pracujeme na aportu, z čehož tedy uplně odvařený zrovna nejsem, ale už se mi podařilo pochopit, že dobroty, které panička drží vedle aportu dostanu, až ten zpropadený aport popadnu do tlamy. Teď nevím proč, ale paničce nestačí, že ho uchopím, nějak po mně chce, abych ho držel, což tedy na xtý pokus pochopím a chviličku už držím. Chce to ale denní trénink a to se ne vždy zadaří. A zase že bych za paničkou chodil s aportem v tlamě a v očích s prosbou, že je čas na učení, to zase takový maniak nejsem. A další zcela nový cvik je odložení s páníčkem v úkrytu. No to se snad už úplně zbláznili. Stačí, že mne už nyní panička odkládá, kde se dá. Což tedy už zkousnu, ale nevím, jak se mi bude líbit, až panička někam zmizí a já budu někde trčet a čekat, než si pro mne přijde. No jsem sám zvědavý, jakou metodu panička vymyslí a jak se ji to podaří mne naučit.
Na hodině individuálka jsme trochu blbli a hráli si na obrany. Dlouho jsem se seznamoval s maketami, učil se je obíhat a pak trénoval /jó, teď kdybych si jen vzpomněl, jak se to jmenuje/, no zkrátka jsem přiběhl k maketě, našel tam figuranta, vyštěkal a za odměnu dostal peška. Zatím se tedy o něj netahám, ale panička ho používá nějak podezřele často i doma a tak mi došlo, že je to také super hračka k tahání, takže občas se potahám.
Také jsme trénovali zadržení a pouštěčku.To je když se mi panička snaží namluvit, že ta hodná paní cvičitelka je děsný šupák a syčák a že na ni musím spustit takovou hrůzu, že se lekne a dá mi peška a já se vracím k paničce. Nevím proč, ale dvounožky z toho mají děsnou srandu, ale mě to hrozně moc baví a přestože v tom nikdy nebudu zkouškovat, pro zábavu je to fajn odreagování a hlavně psychické utahání.. A kdo ví, třeba někdy na nějaké sranda výstavě předvedu, jak společenský psík se umí vyblbnout při obranách .-)
Na závěr hodiny jsem ještě ukázal, jak jsem na paničku fixovaný při chůzi u nohy a panička dostala ještě pár cenných rad, jak pokračovat na vylepšení. Protože i ten největší mazák má stále co zlepšovat a my nejsme vyjímka. Haf příště !