Husky´s procházka
V neděli 17.8.08 byl opravdu akční den. Po dopoledním cvíču se panička sebrala a vzala mne za rodiči za Prahu, původně jsme tam jet neměli, ale nějak se prý posunulo odpolední venčení ( o kterém jsem neměla ani tušení) a tak jsme se jeli utahat na venkovský vzduch. Bylo fajn počasí (oproti sobotě) a tak jsme si to všichni užili. Já samozřejmě nejvíc, protože jsem se nalepil na páníčkovýho tatínka a hlídal ho na každém kroku. Co na něm vidím? Neprozradím !.-)
Odpoledne jsme se vraceli do Prahy a měli nějak naspěch. Tedy panička, mne to vzadu v autě bylo všechno jedno, já se stočil do klubíčka a nabíral síly na další aktivity. Jaké překvapení bylo, že jsme neskončili doma, ale v lesoparku kousek od domova a tam na nás čekala Dominika se svým čtyřměsíčním miminem huskyho - Péťou. Trochu jsem nechápal, jak si panička mohla myslet, že snad si spolu budeme hrát, ale já jako správný dospělák k němu čuchl a pak si šel svou cestou. Byla totiž naděje, že si mne panička nebude moc všímat, protože byla s mimina uplně u vytržení. Jenže jsem se spletl. Sice mne z vodítka odepnula, ale dostal jsem na obojek nějakou kratší šnůru a měla mne na očích tedy pořád. Nedalo se tedy jinak, než poslouchat. Ale popravdě, moc velký problém mi to nedělalo, byl jsem utahaný z předchozích zážitků, a ani jsem neměl na mimino náladu. To nevím proč, ale začalo zkoušet, kolik procent mého těla se mu do tlamy vejde a jestli má ty první zoubky dost ostré a tak. No nic moc. Zpočátku jsem se schovával, přesně tak, jako se předemnou schovává Lara, abych si k ní náhodou nečmuchnul více, než ona chce. To Péťu neodradilo a tak jsem se už ozval. Jenže to pro něj bylo jako výzva ke hře a děsné srandě, ale když já o to vážně nestál, tak jak jsem mu to měl vysvětlit. Panička tedy říkala něco o tom, ať si to vyřeším sám, ale já na ni házel takové pohledy, že tedy když Péťa byl rozjívený a nedbal mých upozorněních, tak se do toho vložila. Mimino dali na vodítko a já se oklepal a šel číst nové zprávy. Potom jsem najednou skončil u paničky a mohl se stočit do klubka a nechat si něco pěkného zdát. Ba ne, moc jsem nespal, protože mimino si usmyslelo, že si před náma začne hrabat díru a že ta tráva u nás, je ta nejlepší z celé louky, na které jsme se posadili. Takže opatrnosti bylo na místě.
Pak kolem nás prošli hrající si pejskové, takže bylo mimino vypuštěno do davu a já jen z dálky přihlížel. Jakmile jsem ale ucítil, že jedna z protagonistek je fenečka, moooc jsem chtěl za nimi. V tu chvíli ale mimino dostalo povel k učení hry a přijít k paničce, ale to se hihi nějak nezdařilo, takže bylo prostě uloveno a konec hry. Nevím, co tedy panička pořád vyprávěla, ale pusa se ji nezastavila a to ani při procházce, kterou se naše setkání chýlilo ke konci. To už Péťa zmoudřel a v pohodě jsme se ignorovali, tedy on mne, já si občas čuchnul, co že je to zač. Zajímavé bylo, že kde jsem si našel důležité zprávičky, tam se potom vypravil také a četl a četl a četl....Procházka byla moc fajn a paničky se dohodly, že jistě nebyla poslední.
Tak se budu těšit na další, jen doufám, že mi Péťa moc nepřeroste nad hlavu a že si na mne nebude s přibývajícím věkem dovolovat. Haf !