Individuální cvičení - pokračování + FOTO

Zazvonil budík, vytáhl jsem paničku z postele a už jsem stál u dveří připraven na cvíčo. Po včerejším výšlapu na Sněžku jsem byl trochu ospalejší, to je pravda, ale na Vidouli se těším vždycky. Panička se cestou ještě zastavila pro Dominiku a huskyho Péťu a poté jsme společně pokračovali v jízdě na plac. Cestou jsme větřil, kdože to vpředu sedí, ale nakonec jsem neshledal nic závažného, co bych musel řešit a v klidu jsem usnul.
Po příjezdu na plac jsme se šli ještě projít a konečně si mne panička jednou nevšímala. Všímala si Dominiky a dávala ji nějaké rady. Např. jak se nezamotat do stopovačky, jak více pochválit a že nejdřív musí vyslovit povel a teprve potom při nesplnění potrestat škubnutím. No, to už jsme někde slyšel, tentokrát se to ale netýkalo mne, ale Peťulína.-)
Hodina začala, po zkušenostech z předchozí hodiny, kdy jsme se střídali a všem to moc vyhovovala jsme najeli opět na stejný systém. Začala Dominika s Péťou, šlo jim to moooc pěkně. Jen jsem nestíhal moc sledovat, protože mne panička zahrnovala pozorností, piškotama a pořád mne muchlovala. Byl jsem z toho příjemně překvapený a tak Péta jistě promine, že jsem ho nesledoval bedlivě, nýbrž jen tak po očku.
Když jsme přišli na řadu, dělali jsme přivolání stylem, že mne paní Skálová přidržela a panička se nebezpečně začala vzdalovat. Po vyslovení mého jména jsem chtěl utíkat za ní, ale něco mne drželo a nemohl jsem, po vyslovení "Ke mně" jsem byl ale vypuštěn a utíkal jsem, co mi nohy stačily.
Potom proběhla krátká chůze u nohy, průšvih byl ale v tom, že plac je sice úžasně posekaný, zato je to tam samý bodlák. Ale já jsem kluk statečný a sice se všemožně kroutím a tvářím s bodláčky v srsti, ale snažím se vyplnit vše, co po mne panička chce. Samozřejmě nám to ztěžuje práci, ale to už jsme oba zvyklí. Udělali jsme i vyštěkání u makety a přes samé bodláčky jsme sice štěkal, ale ne a ne se posadit. Chvíli to těm dvěma trvalo, než na to přišly, co mi jako vadí. Nejsem fajnovka, ale sedněte si, když Vás to na bříšku píchá.
Aportík na place nedělám, panička ho semnou dře doma a na place chce vyšvihnout excelentní aportíček, takže po zbytek hodiny to byla spíše teorie a praktická část pro Péťu a já mohl v klidu odpočívat. Na závěr jsem si dal revíreček, který se mi podařil opravdu luxusně - oběhnout správě makety, špičkově se vrátit a běžet na druhou. Jo, když se daří, tak se daří.Na něco málo foteček se můžete podívat do alba níže a my už se těšíme na příští hodinu, Haf !