Individuální výcvik- pokračování
Opět je tu neděle. Paničce zvoní budík. No už bylo na čase. Neděle je prostě moje a vzhledem ke klidovému režimu v sobotu jsem byl natěšený, co budeme s paničkou dělat. Husky Péťa se z hodiny omluvil (ať jste brzy fit a připojíte se opět k nám !!! ), takže jsme odjížděli z domova později než obvykle a já už se skoro bál, že nikam nepojedeme. Panička stihhla i snídani a když už jsem byl hodně neodbytný, tak jsme vyrazili. Celou cestu jsem seděl na zadních sedačkách uprostřed, abych akorát viděl mezi předními sedačkami dopředu, kam že to panička jede. Když jsem poznal, že jedeme na Vidouli, snažil jsem ještě nabrat sílu odpočinkem. Po krátkém vyvenčení jsme došli na plac a už to zase začlo. Co jiného, než upoutání pozornosti na paničku, tudíž jsem nestíhal vítat a vnímat nikoho jiného a byl zcela oddaný paničce a čekal, co budeme dělat. Jaké překvapení, že mne hned strčila do auta, aby mohla cosi vykládat a referovat mojí paní cvičitelce. To jsem ji nedaroval, štěkal jsem v autě, připomínal se, chviličku v klidu seděl, ale ani to nezabralo a tak už už jsem byl na pokraji zoufání, otevřeli se dveře a šlo se na to ! Hurááááá !
Nezačalo se ani obranami, ani poslušností, nýbrž přivoláním s cvikem "Volno". Panička asi bonzovala, jak mi "volno" v sobotu šlo, a tak si asi myslela, že ho tak špičkově předvedu i na place. No proč ne? Ale mělo to háček. V dálce krabička, na ní piškot a chůze u nohy a po odepnutí vodítka povel "běž", který jsme nedávno zahrnuli do našich výcviků. Vím já, že na povel "běž" nemám vypálit na krabičku a sníst piškot, ale že se mám stočit kolem paničky na pravou stranu? Nevím. Takže panička musela při mém vypálením vpřed na krabičku nalákat k sobě, poté znova chůze u nohy a pak jsem slyšel to slastné slůvko "volno". Máme co pilovat do příští hodiny.
Také jsme začali vyhledání předmětu. Vypadá to asi následovně. Jdu paničce u nohy, ona odhodí (ztratí) svůj předmět a pak povelem "hledej ,aport" mě vyšle pro ztracený předmět. Ten mám najít, uchopit a přinést. Zvládl jsem to na jedničku, ale vzhledem ke koncovce (přínést, sednout, držet), kterou teprve učíme, jsme konec vynechali a jen s povelem pusť jsem rychle předmět odevzdal.-) Jo, tak to mě bavilo, to by šlo. Konečně něco nového .-)
Poté jsme šli na hlídačku. Po obr klíštěti mám na čumáčku pěknou bouli (hojí se, vstřebává se) a tak nesnesu košík. Prostě mi tam vadí, takže zatím to cvičíme bez košíku. Panička mne odložila u batohu se slovy "hlídej" a šla pryč. Figurantka v podobě mojí paní cvičitelky chodila kolem, byl jsem trochu nervozní, ale zato když natáhla ruku na batoh, se zlou se potázala. Vypálil jsem za ní a nadával ji, co si to dovoluje, že ten batoh je můj a já ji ho prostě nedám. Pak na mě cosi houkla, já se otočil, došel k batohu, sedl si a když panička byla vlažná v pochvale, lehl jsem si a to se mohla zbláznit radostí. No hurááááá, to vám ke štěstí stačí jen toto? No to jste měly říct dřív .-) Tvářil se, jakoby si oddychnul, že konečně se strefil do naší noty a konečně jsme spokojené. Byla to paráda.
Následoval revír, vyštěkání. Naposled jsem sice vyštěkával, ale ne a ne si sednout, tak na mne panička připravila boudu. A to nepochválit, dokud si nesednu. Poprvé mne tedy zkusila posadit mechanicky, ale to není žádoucí, aby na mne za maketou sahala. Další pokus mne opravdu nechválila, dokud jsem se neposadil. Dobrá, budu se tedy pro příště posazovat a štěkat .-)
Ještě jsem zapomněl na přípravný nácvik pro překážku. Překonání překážky jedním směrem s povelem "Vpřed". Došel jsem s paničkou před krabičku, posadil se u nohy, ona me odepnula z vodítka, já seděl a čekal, a po vyslovení povelu "vpřed" jsem vypálil vpřed. Takže to nám snad společně půjde.
Pomalu se chystáme na odložení se psovodem v úkrytu, tak nám držte palce, ať nám to jde stejně dobře, jako odložení trénované doposud.
Byl jsem s paničkou moc pochválen, ale nebudu se moc rozepisovat, aby to neznělo tak, že se sám chválím, chválím, chválím. Zkrátka nám to šlo.A děsně moc se těšíme na příští hodinu, HAF