Rodinné setkání +VIDEO !!!NEW!!!
Víkend opět utekl jako voda, ale musím poznamenat, že ho panička naplánovala skvěle.
Nejezdil nám v domě výtah a jelikož bydlíme až v posledním patře, byl to docela záhul několikrát za den seběhnout dolu a nahoru. Což o to dolu to šlo, to jsem se těšil ven a utíkal jsem, co mi packy stačily. Nahoru to bylo horší, byl jsem unavený z procházky a moc jsem mi tedy nechtělo. Kdybych tušil, jak náročná bude sobota, nechal jsem se nosit už od pátečního odpoledne.-)
V sobotu panička vzala náš "cvičební" batůžek, vodu, vodítka, naložila mne do auta a hurá na cestu. Vůbec jsem netušil, kam se jede, o to víc, že páníček jel taky, ale na druhou stranu. Vyzvedli jsme Larinku s jejím bejvákem, který mi v autě trochu (dost) překáží a už se zdálo, že vyrážíme konečně do přírody. Kam jinam by nás oba panička naložila, ne?
Dojeli jsme na místo, já se tak těšil, že jsem to dával dost hlasitě znát, z čehož panička nikdy nadšená dvakrát není. Venku jsem zahlédl vítání paničky s Andym, můj prvorozený syn, a už jsem věděl, která bije. Jaká nehoráznost, když panička místo mne, vyzvedla z auta Laru a odešli kousek dál. To jsem si málem protrhl plíce, a vyštěkal hlasivky. Nebylo mi to k ničemu platné a tak jsem poté jen smutně koukal, co se to děje. Po chvíli došlo i na mne, to zase panička provedla výměnu, uklidila Laru, vyzvedla mne. Venku čekal Patrik - bišon, na toho jsem tedy náladu neměl a o toho jsem vůbec nestál, ale musel jsem se přes něj dostat k Andymu. Povedlo se. Andýsek si mne pamatoval, vítal mne a já ho očichával, jak vyrostl. Chvíli jsme si hráli. Panička tedy tvrdí, že hra vypadá jinak, a že jsem si spíš Andyho spletl s fenečkou, ale já tomu říkám hra a basta. Později se mezi nás přidal ještě Arnie. To mne panička zase dala do auta, vzala Laru, prý aby si bráchové mohli počuchat, pohrát a hlavně seznámit. Trochu se vytvořili skupinky. Larinka našla svého obdivovatele v Arniem, Andy zase ve svém taťkovi Endym, takže jsme se různě prostřídávali, aby se nikdo necítil, jako páté kolo u vozu. Larinka prý nebylo moc dobře naladěná, své potencionální nápadníky pěkně odháněla a jediné, co ji zajímalo, byly piškoty. Kdo je vytáhl, toho Lara byla. To mne naopak vůbec nezajímalo, když už jsem měl možnost být s nimi na plácku, věnoval jsem se klukům, tedy klukovi - Andymu. Pravda, musel jsem těm dvou ukázat, kdo je tu šéfem, ale Arnie se moc nedal, tak jsem musel několikrát zavrčet, aby zjistil, že to myslím vážně a že se mi do cesty prostě stavět nemá. Je to ještě mládě a tak na žádnou výměnu názorů nedošlo a já doufám, že pořád to pevné postavení ve smečce udržím já. Chvíli jsme s Arniem dělali nálety na Andyho. Nutno podotknout, že celou dobu panička natáčela, fotila, chvíli jsme museli postát, vyletěl ptáček a mohli jsme se znovu rozutíkat. Po pár desítkách minut jsme se odebrali na druhý plac, který znám z cvičení, když chodím mezi pejsky. Bylo na něm dost prostoru pro naše skupinkování a tak se panička rozhodla, že mne vysvobodí znovuzavřeného z auta a pustí do smečky. Patrik byl na stopovačce a panička měla oči na stopkách, kdyby něco. Jenže Patrik přičichl k Larince, došlo mu (asi po dvou hodinách), že je "ňáká voňavá" a už se od ní neodtrhl. Naštěstí nedělal náruživé scény, jako jsem dělal já, když mne odtrhli od Andyho, ale i tak měla Larinka co dělat, aby se Patrikovi a Arniemu, který ji doprovázel po celé naše setkání, ubránila. Když měl Andy tak akorát dost neustálého mého obtěžování, rozhodl se, že si trochu zaběháme. No uznejte, v mém věku jsem takovému kolouchovi občas nestačil, ale musím uznat, že mne Andy pěkně rozběhal a hlavně umordoval. Když se na place objevila mistička s vodou, málem jsem se v ní utopil, ale to všichni, jak jsem si tak stihl všimnout.
Bylo krásné, byť trochu studené, podzimní počasí, sem tam na nás svítilo sluníčko a my byli v neustálém pohybu, tak nám bylo teplo až až.Ale naše paničky už se nějak netvářily, že by jim bylo extra teplo. Zdálo se, že se blíží ukončení našeho tak bezvadného setkání. Na závěr jsme se přesunuli na plac, kde se běhá agility a bylo to pár překážek vyndaných - kladina, áčko, a houpačka. Všichni si vyzkoušeli kladinu, včetně Larinky, která začala agilitit teprve před týdnem a ta na piškot už sama kladinku vyšla. Udělali jsme na ní pár fotek (čemuž předcházelo zjištění, že panička celou dobu fotila naprázdno, protože si nepřekontrolovala "připravený fotoaparát" od páníčka , takže foteček je opravdu jen něco maličko) a zazvonil konec a našeho setkání se blížil konec.Zábavné bylo, že se každý z nás tlačil do jiného, než svého auta, tak nás paničky musely správně rozesadit a mohlo se vyrazit na cestu. Larinka samozřejmě padla za vlast, já jsem ještě doplňoval tekutiny, než jsem padl též. Doma jsme se potom přitulili všichni k sobě, panička si s námi dala šlofíka a poté jsme spolu už zamířili k nám domů. Tam jsem doplnil energii svými granulkami a po minutkovém hrabání v pelíšku, kdy jsem si konečně ustlal se mohlo jít chrupat.
Setkání nemělo chybu a pevně s paničkou věříme, že brzy bude další, haf !
I.část videa - ZDE , ostatní videa ze setkání ZDE
Další videa a fotogalerii - připravujeme