Agility

12.10.08 jsme po víkendovém hlídání Larinky vyrazili na další trénink, jeslti tomu už tak můžeme říct.
Tentokráte jsme vyrazily bez Endyho, který doma po svém náročném nedělním programu odpočíval.
Hodina je vždy rozdělena do několika skupin, přestože chodíme na začátečníky, již se mezi námi dělají rozdíly. Některé týmy běhají už lehké sekvence, někteří jen pár skoček, ale ve své velikosti, a my se seznamujeme, běháme lehké sekvence, ale to vše s laťkou na zemi. Bude-li někdy Lara běhat svou "smallíkovou" kategorii, to je ve hvězdách.
Tento trénink byl jedinečný v tom, že Larinka poprvé proběhla tunel. V očích děs a hrůzu, v tunelu utíkala, seč ji packy stačily a skákala v něm jako přes Himaláje. Měly jsme s Petrou obrovskou radost a zdá se, že to, v co jsem nedoufala, Larinka přeci jen překoná. Hodinu jsme si náramně spolu užily, v autě se potom zavrtala ve své boudičce a usnula jak špalek. Dokonce ji bylo jedno, že ji vezu k našim, kteří si ji po mém hlídání opět převezmou, fňuk. Stýskalo se mi hned, jak jsem za ní zabouchla dveře.