Výcvik

V neděli 19.10.2008 jsem si přivstala, čekal mne náročný, jak jinak, než psí den :-)
Na půl devátou jsem jela s Larou na HafBO mezi štěňata začátečníky. Předtím jsem ji musela vyzvednout u našich. Endy jel s námi, neboť mu v deset začínalo individuálko. Myslela jsem, že ho budu moci odložit na place, ale když jsem tam ráno dorazila, bylo zmrzle bílo a představa ležícího psa po celou hodinu mne od tohoto úmyslu odradila. Nechala jsem ho tedy v autě, ať si tam řve, jak chce. Viděl na plac, i když z dálky, z auta jsem brala jen Laru, a ON tam musel zůstat......
Byla to snad nejlepší štěněcí hodina na HafBU, na které jsem doposud byla. Pejsci, ač mladičcí, byli velmi šikovní, disciplinovaní a vše jim náramně šlo, takže jsme s Larou až tak nevybočovali, což nás těšilo. I když velikostně opět nic k miniaturní Laře - labrador, výmarský a maďarský ohař, howavart, kříženec PRT, na skupinové přivolání mezi nimi pobíhala. Mno, spíš byla ve střehu a jakmile se k ní někdo blížil, či řítil, zaujmula ukrývací polohu - schovat hlavu, nahrbit a nedýchat:-)
Bylo velmi mrazivé ráno, mokro a já se bála, aby princezna nenastydla. Proto jsem ji nenechávala posedávat dlouho, vždy krátce a pobíhaly jsme spolu po place, na zahřátí. Zvládly jsme sedni, lehni - i když občas spíš poklonu, než lehnutí, vstaň, chůzi u nohy, chůze na prověšeném vodítku, přivolání samostatně, ve skupince, obrat u nohy. Ke konci hodiny jsem na plac vzala i rozzuřeného Endyho, který mi tedy zdatně nadával, co jsem si to vůbec dovolila cvičit s Larou a jeho zavřít. Trochu se mi tam pletl, ale posledních 5 min se to dalo zvládnout. V závěru hodiny se dokonce i zklidnil a přišel na to, že ho nikde nechat nechci.
Larinka byla mokrá, špinavá, zavrtala se do boudičky, kterou prohrabala vzhůru nohama, uvelebila se a ....dobrou noc.