Individuální výcvik - pokračování

7.12.08 jsme se s paničkou vyloupli z pelechů a znamení, že konečně jedeme cvičit, bylo to, že jsem nedostal najíst.
Abych byl správně vyhladovělý a po hodinovém sypání dobrot nebyl tlustý. To tedy říká panička, já nevím, já bych klidně posnídal.
Už jsem si i říkal, že s námi pojede páníček, ale ten se chystal jinam na výlet, takže jsme nakonec vyrazili s paničkou sami. Sbalil se mi můj oblíbený batůžek plný dobrot, cvičebních pomůcek a hurá na plac.
Cestou panička lamentovala, pršelo totiž jako z konve. No co, mě to bylo jedno, já byl vybavený jak vestičkou, tak kombinézkou.
Abych nezapomněl, přibalili jsme s sebou i Larinku, takže jsem se opět musel dělit o zadní sedačku s ní. Už si začínám pomalu zvykat a vždy se přimáčku k ní na boudičku a spokojeně odpočívám.
Dorazili jsme na místo, a protože panička měla plné ruce věcí, mne nechala navolno a to jsem si tedy užíval, na plac vystřelil jak drak, přivítal paní Skálovou, tak strašně dlouho jsem ji neviděl. Panička zatím usídlila Larinku do auta, přidala ji tam teplou mikinu a už se mi šla věnovat. Zpočátku ze sebe chrlila co jsme dosud dělali, co nám dělá problém, co se naopak daří a začali jsme vyhledáním ztraceného předmětu. To já už poznám. Vždy mě zavřou do auta a já skrz sklo špicluju, co připravují a na co se mám těšit. Když mi pak panička dala napachovat ze sáčku jejích věcí, bylo mi to naprosto jasné. Vyslala mne bez vodítka na dost velkou vzdálenost a já měl přinést její předmět. Našel jsem nějakou černou kůži, poponesl jsem ji, ale když panička nechválila, ihned jsem ji vyplivl a čuchal až jsem se dočuchal k tomu jejímu. To bylo radosti. Ihned jsem se otočil a přinesl ho k paničce.
Po odebrání předmětu mi dala opět načuchat a vyslala mne znovu a opět 100% pokus, přinesl jsem ten paničky předmět, hurá.
Poté dostala panička domácí úkol, jak vypilovat chůzi u nohy před vysláním na povel "volno". To si zase na mne vymyslely zapeklitosti. Ale došla mi jedna věc, když nepůjdu soustředěně u nohy, pro ten piškot mne stejně nevyšlou.
Pak přišla na řadu hlídačka, trochu zlobím s košíkem, moc se mi jeho nošení nelíbí a tak jsme prozatím dělali hlídačku bez něj. První pokus po hrozně dlouhé době a vyšel docela moc pěkně. Dokonce jsem i přeskočil batoh, jak vehementně jsem se snažil "figurantku" zastrašit. Po chviličce jsem se i vrátil, a dokonce sám lehl, jůů to bylo radosti !:-)
Druhý pokus už tam úspěšný nebyl, ale my to dopilujeme, mne to totiž moc baví.
Protože nám vystačilo ještě pár minutek na obranu, zavřený v autě jsem sledoval, jak se staví makety a moc moc jsem se těšil.
Revír mi šel pěkně, vyhledání a vyštěkání figuranta také a kdyby mi to panička pořád nevorala, zvládl bych to na první pokus .-)
Opakovali jsme to od vyštěkání figuranta, poté prohlídka, sebrání peška a jak ho panička hodila zpátky, to mě opravdu vydráždí a pak při zadržení se zakousnu do peška jak ďas.
Na závěr hodiny byla puštěná i Lara, tak jsme pak společně spouštěli hrůzu na huskyho Péťu, který šel cvičit po nás. Mysleli jsme s Larinkou, že už jedeme domů, i když mi moc nebylo jasné, proč jsme s sebou brali Laru, když ta odpočívala celou hodinu v autě, ale když jsme dorazili na cvičák, kde trénujem agility, bylo nám to jasné. Nebo tedy aspoň mne to jasné bylo. Jdeme ještě trénovat.

Ale o tom více ve "SPORTu"