Individuální výcvik aneb "jedeme dál"
26.4.2009
Týden utekl jako voda, my byli pouze na jedné stopě a tak jsem byl zvědavý, jak nám to teď půjde. Posunuli jsme si hodinu, neboť jsme doma měli zase Larinku a vyrazili s ní. Páníček byl pryč a tak jela Larinka s námi a čekala v autě na place. Před námi byl huskyounek Péťa, se kterým se poslední dobou jen míjíme.
Foukal poměrně silný vítr, ale přesto panička našlápla stopu, udělala úkrok (místo lomu) a zkonstatovala, že jde stejně šejdrem. Nevím, já jsem číhal v autě a snažil si zapamatovat trasu, kdy stopa vede. Panička mne donesla na "start" stopy, postavila na zem kousek před cedulkou a už jsem vyrazil stopovat. Foukalo, foukalo a tak mne to neustálo táhlo do stran. Ale mylsím, že úkrok jsem zvládl lépe, jen kdyby si panička pamatovala, kde byl, musel jsem ji to ukázat. Jak jsem se přiblížil k předmětu, opět zvolala, až jsem se lekl a otočil se, jestli to jako chce přinést, nebo na mě bude ječet, ještě než se k tomu vůbec dostanu. Popadl jsem předmět a hurá za paničkou. Uf, to byla fuška !
Pak jsme šli rozlišovat. Panička vybavená instrukcemi, dala načichat do sáčku, připravila mne slovně, že půjdu přinášet a vyslala mne se slovy "Přines". Co to, předměty byly každý jiný, to se to čuchalo, jedna báseň. První - to nebyl on, druhý - sympatický předmět, ten bych chtěl, ale nebylo mi dovoleno a třetí - jooooooo, to je on, popadl jsem ho a šup za paničkou.
To bylo radosti, no boooože, tak jsem to přinesl :-)
Došlo i na hlídačku. Dvounožky na mne vymyslely pěknou kulišárnu, ale zatím jsem ji fakticky neprokoukl, pouze co říkaly. Trochu jsem nervil a štěkal a tak než došlo na krádež batohu, tak to chvíli trvalo.Na druhý pokus k němu přeci jen došlo, já zahnal lupiče a stál a čučel na něj, na paničku, na něj, na paničku až mne někdo zezadu decentně zatáhl, zacouval jsem, a vzpomněl si, že mám jít zpět k batohu.....Pak následovala obrovská pochvala a můj oddych, že jsem to zvládl :-)
Jelikož se čas naplnil a hodina byla u konce, ukončili jsme ji a přemístili se na plac agility. Více zde
19.4.2009
Měli jsme doma Larinku a tentokrát do auta nastoupil i páníček. Kam to tak jedeme? Když jsme dorazili na plac a panička vyndala jen mne se slovy, ať před 11 dorazí páník s Larou na plac, tak jsem se tetelil blahem, že jdu opět cvičit. Začali jsme stopičkou, panička se pochlubila s neúspěchy :-) a šla našlápnout. Mezitím nám na plac přijeli měšťáci s koníkama a přešli nám celý plac. Mno co, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Stopičku i s úkrokem jsem zvládl na jedničku a dokonce bych řekl, že i panička mne vedla pěkně. Cítím z ní trochu nejistotu, ale já převážnou část pracuji sám, takže ji vedu. Trochu máme problém s předmětem, najdu ho, ale panička vždycky tak zajásá, že nevím, jeslti smím ho vzít, nesmím ho vzít a přijdu bez něj, ale od toho se to učím, abych chyboval a panička mi vysvětlovala, co chci. To má pro příště, prosím nejásat !
O stopách se dvounožky bavily dlouho a dlouho, já mezitím pobýval v autě, nebo ve stínu a čekal, co bude. Nakonec se v dálce objevila Lara a panička se zhrozila, že už je zase konec hodiny. Larinka pak přihlížela, jak se rozlišují a nosí předměty, a jak mi to hezky nejde. "Paničko, proč to pořád tak kazíš?!" Příště už budeme dělat hlídačku a snad si panička zapamatuje, jak semnou při rozlišovačkách, tak snad se už zadaří.
12.4.2009 zrušeno, jsem se flákal s páníčky za Prahou na velikonočním víkendu
5.4.2009 Hurá a ještě dvakrát hurá!
Panička dostudovala a konečně nás objednala na individuálku. Úplně krásně nepřipraveni jsme dorazili na plac a já si vzpomněl, proč jsme přijeli, za čím /kým jsme přijeli a co asi budeme dělat. Mohl jsem se zbláznit radostí. Samozřejmě dvounožky dost dlouho povídaly, no bodejť, měly o čem, ale nakonec došla řada i na mne. Začali jsme rozlišováním předmětů. Mno jo, cože to po mne chtěj? Přinést? Mno, tak jo! Načuchal jsem sáček, po povelu přines jsem vyběhl a čuchal ke každému lopuchu, jeslti to není zrovna to, co mám přinést. Nakonec jsem narazil na x předmětů. Nepřinesl jsem správný, panička mne i nechala ten špatný sebrat a já vůbec netušil, co chce. Abyste rozumněli. Po hrozně dlouhé době jsme dělali rozlišovačku a navíc se STEJNÝMI předměty. Tak dostala panička za uši, jak mne má navést, jak mne má navnadit a čeho nesmí dopustit a pak se tak bavily, bavily a zaslechl jsem "a kdy tedy začnem stopovat?": vypadlo z paničky."No, třeba hned": zněla odpověď. Tyyyy joooooo, já budu stopovat, konečně, jo??? Super! První stopičku se mnou udělala Marta a já byl hrozně happy, to mě totiž moc baví. Po stopičce jsme zkusily znovu rozlišovačku, tak už mi došlo a tak nějak jsem ji zvládl. Bohužel pak už nezbyl čas na nic jiného, dvounožky se moc zakecaly a už přijel na cvíčo další pejsek. Mno tak se těším na příště.