Individuální výcvik aneb "jedem dál"

31.5.2009
Po dlouhé absenci a taky docela slušném absťáku jsem paničku umluvil, že musíme na cvíčo jet, i kdyby trakaře padaly. Byla pro a tak jsme skutečně vyrazili.
Před námi byla Markéta s Kike, ty už jsme neviděly hooodně dlouho, panička mne uvázala a šla pomáhat v rámci socializace na lidi. Trochu jsem se o ní bál, aby ji Kike neukousla hlavu, ale asi se ji víc bála, než aby ji strašila či kousala.
Nakonec se začly věnovat i mne a bylo to príma. S paničkou jsme se na stopy nedostali, a když už by byl dle jejích slov čas a příležitost, tak zase nebyl vhodný plac, už je to vše vysoké a já bych se v tom leda ztrácel. Takže panička našlápla stopičku a já celý žhavý i s jedním lomem /prozatím úkrokem/ celou stopičku prošel, předmět na konci našel a přinesl.
Protože to byla stopička krátká, udělala panička ještě jednu, delší. Při té mi malinko foukal vítr, ale i tak jsem ji zvládl skvěle.
Poté jsme vyzkoušeli vyhledání ztraceného předmětu psovoda. Šli jsme s paničkou, já u nohy, najednou ji ulétl předmět, my ho přešli, zastavili se a panička mne vyslala. To byla pohodička, přesně jsem věděl, kam to upadlo, čapnul to a přinesl. To mne bavilo.
Na řadu dál přišla rozlišovačka...Daly mi nějak hodně předmětů a panička mi musela pomáhat, ale děsně nás to oba baví a o tom to je.
Na závěr jsme si dali makety bez figuranta, pro oživení. Už teď se těším na příště. Haf !

24.5.2009
Další absence, protože u nás byla Jana s Ari a my ladily prográmek a obsah na jednu veledůležitou akcičku, seděly jsme u toho do tří do rána, chodily po nákupech a nakonec mi nebylo 2x nejlépe, takže měl Endy lenošení.

17.5.2009
Jelikož tento víkend probíhala rodinná grilovačka za Prahou, která se protáhla do nedělního odpoledne, trénink byl pro tentokrát bohužel zrušen.

10.5.2009
Po absenci minulý týden jsme byli natěšení s paničkou oba na další výcvik. Ráno jsme vyjížděli a bylo krásné letní počasí, ovšem když jsme přijeli na plac, bylo zataženo, foukalo a nic moc teplo. Z důvodu větrného počasí jsme nedělali stopičku a začala rovnou rozlišovačkou. Při té minulé se panička dívala, jak mne má vodítkem navádět a jak je důležité, aby mi nedovolila sebrat cizí předmět a pustila mne pouze k tomu svému. Byl jsem tak natěšený, že jsem jen štěkal a štěkal a vůbec neslyšel, co mi panička říká, byl jsem uplně v tranzu, hlavně už jít něco dělat, magůrek no. Panička mi dala čuchnout do sáčku a pak hurá k předmětům. Na povel "přines" jsme spolu šli okouknout položené předměty. Dělaj mi to pěkně složité, předměty leckdy splývají s trávou, já se ženu k obráceným listům apod. První předmět mne nikdy nezajímá, ale ten druhý, ten mne lákal. Péroval jsem na vodítku jak blázen a panička mi začala vykládat, jak to fakt není on, ať na něj kašlu a kouknu se vedle, že tento opravdu nechce, no za chvíli mi to cvaklo a vzal jsem ten správný, její a utíkal k ní. Hned jsme vyrazili na další rozlišovačku, která byla připravena v jiném směru opodál. To statečně nabonzuju, že zvorala panička, protože první předmět jsem zkonstatoval, že nechci, a když jsem chtěl ten druhý panička zkoušela tu pohádku, že ten není její a pak si to uvědomila, protože já jsem opravdu byl neoblomný, že :"jéééé to je vlastně můj !" a dovolila mi ho sebrat. Mno co, chybičky se dělají...já ji to odpustil.
Další činnost, kterou mne zaměstnali, byla hlídačka. Příprava byla veliká, zapíchnout kolík, vyměřit stopovačku a mohlo se jít na věc. Panička mne položila k batohu, připla na stopovačku, odešla a čekalo se, co bude. Poštěkával jsem, ale už mi to začíná docházet, jak ztichnu, bude akce a o to mi přece jde, takže už se uklidňuji po stále kratší době. Jakmile mi "lupič" chtěl ukrást batoh, vyletěl jsem za ním, zastavil se, mrknul na paničku a SÁM jsem se otočil a VRÁTIL k batohu, no takovou radost a pochvalu jste ještě neslyšeli. Byla to paráda.
Začal jsem být klidnější a taky unavenější, ale stále dost plný sil na to, abychom zopakovali obranu. Postavili se maketky, za jednu se postavila naše úžasná figurantka a já ač trochu zmatený hlídačkou, jsem přeci jen maketu oběhl a oběhl i tu druhou, kde narazil na figurantku a štěkal a štěkal a štěkal...Přišla panička, dala si mne k noze, něco si figurantkou povídala. To já byl stále ve střehu. Poté mi panička dala lehni a zůstaň a šla k figurantce tváří v tvář, to jsem tedy zpozorněl, až jsem se z toho posadil. Po opravě polohy se panička vrátila a zase něco povídala, až se jejich hlasy zvýšily a po povelu "Drž" jsem utíkal zadržet pachatele :-) Ukradl jsem obušek a utíkal za paničkou. Koncovku, kdy si pešečka držím a nepustím nemáme, je vůbec úspěch, jak se zakousnu, že mám zájem se zakousnout, držet a přinést. Ostatní vzhledem k mé velikosti a plemeni neřešíme. To mne znavilo natolik, že jsem si lehl do stínu a chrupal, zatímco si panička povídala s naší výcvikářkou skoro dobré dvě hodiny. Pak mne naložila do auta a jelo se domů, kde jsem dospával až do večerních hodin. Těšíme se na příště , Haf!

3.5.2009
Panička bojovala s nějakou dvoudenní virozkou, výcvik byl proto pro tento víkend zrušen