Zdravotní potrápeníčko
Ve středu 20.5.2009 se mnou jela mamča s Larou k nám domů. Vše bylo v pohodě do té doby, než jsme vstoupily do bytu, Larinka na povel za mnou vyběhla jako vždycky, s radostí, plná elánu, najednou cvak a bylo vše jinak. Stáhla ocásek, začala kňučet a byla "divná". Točila se, choulila se, kňučela (což u ní není vůbec zvykem), tak jsem ji prohlížela. Nikde nic, jen do levého ouška si sáhnout moc nenechala, raději se schoulila v klíně a ani se nehla. Již před časem jsem ji na ouška koukala, měla je rudá, ale jelikož je má neustále naruby a vyhřívá se na slunku, nechali jsme to být s tím, že si je spálila.
Jelikož celý večer vyhledávala svojí boudičku, choulila se v rohu a nevyšla z ní dobrovolně, vzala jsem ji na veterinu. No jo, ale co nahlásit na recepci. To byl oříšek. Takže jsme nahlásila, že má něco s ouškem, že kňučí, a je apatická. Po chvíli čekání (neboť jsme nebyli samozřejmě objednaní) jsme vešli do ordinace a doktor se nás ptal, co se přihodilo. Už z jeho tónu ale bylo vidět, že ho obtěžujeme a byl docela ne zrovna 2x příjemný. O to méně, když se podíval do oušek, a zjistil, že ušiska nevytrhávám, tudíž je má zarostlé a lamentoval, co tam přes ten prales má jako vidět. Takže sestřička ještě docela šetrně se ujala vytrhávání, ale její šetrnou formou se ji to jaksi moc nedařilo, tak nastoupil pan doktor a trhal ji chloupky jako hrušky ze stromu. Lara je ale holka statečná, a i toto statečně snášela v pohodě. Po vytrhání chloupků ji prohlídl ouška znovu a prohlásil, že bodejť by se neošívala a nekňučela, když má zánět. Propláchli ji tedy ouška, předepsali nám atb kapky, vodu na proplachování a šly jsme.
Trochu jsem si nadávala, že jsem Laře ouška nevytrhala, už jsem se na to chystala dlouho, ale po tom zarudnutí jsem ji do oušek nechtěla nic sypat (mám speciální pudr, který se nasype na chloupky a ty jdou potom bezbolestně sami vytáhnout), a doufala jsem, že po víkendu na kontrole budou lepší zprávy.
Larinka byla přepadlá, ztratil se ji lesk z očí, byla smutná, nehrála si, jen zalezla do boudičky a ani nedutala.
Když se tento stav nelepšil ani o víkendu, kdy jsme ji raději nechala doma, místo toho, aby s námi jela na výlet, tak jsem začala propadat panice. Že to asi nebude zánět zvukovodu, a poté, co jsem si o tom našla na internetu, jak nepříjemné onemocnění to pro pejska je, a jak zánět rád putuje a co vše z toho může být za polízanice, bylo mi ouvej. Larinka přestala žrát, byla vylekaná, ustrašená, moc si nehrála, a i to její turbo vítání nebylo ono.
V pondělí jsme vyrazily na kontrolu. Laru každý v čekárně obdivoval, svou velikostí je roztomilá a každý by si ji rád hladil, ale nedovolila jsem, protože bylo vidět, že ji není dobře a nechala ji v klidu čekat na pana doktora. Neobjednávala jsem, takže jsem doufala, že na nás vyjde jiný pan doktor, alespoň pro zachování objektivity. A vyšel.
Shodou okolností pan doktor, u kterého jsem ještě za celá léta návštěv na této veterině nikdy snad nebyla. Byl milý, příjemný a když prohodil, jakej prcek to je, odvětila jsem, že bude ještě drobnější, protože přestala žrát. Pan doktor ji prohlížel velmi pozorně, jemně, ale když se dlouho zastavil u bříška, které ještě poslouchal, bylo mi ouvej. Nakonec se přemístil k ouškům, pravé ouško se mu líbilo, že je už bez zánětu a když jsem upozornila, že horší bylo to levé, dal mi za pravdu. Vzal si přístroj do ouška, dlouhatanánskou pinzetu a poprosil mne o spolupráci, jelikož neměl sestru. Trochu problém držet dvoukilového prcka, prsty jsem každou chvíli strkala Larince do nosu, očí, je tak maličká, že mi chvíli trvalo, než jsem ty prsty poskládala a v klidu ji držela. Spolupracovala naprosto skvěle a za mého chválení držela jak sfinga. Nakonec vyjekla, ale to už pan doktor vytáhl z ouška ohromnou (vzhledem k Lařině velikosti) osinu, černou jak uhel. Tudíž tam musela být již delší dobu. Řekl nám, že přes zánět nemusela být vidět a snažil se zjevně svého kolegu omluvit. No, nicméně jsme si oddychli, že jsme našli to, co Larince způsobilo 5 dní vyřazení z provozu a doufali, že toto byl ten pravý důvod. Zánět již ustoupil (byl-li tam nějaký), máme dokapat atb kapky a na kontrolu jen, pokud se nám to nebude zdát.
Když jsem doma Laru vyndavala z boudičky v autě, vylítla s energií sobě vlastní, vítala, jak když jsme se 5 let neviděly a byla plná elánu. Jelikož u našich je spousta osin, nedá se už ani chodit po chodníku, kolik jich tam je, odvezla jsem si ji k sobě, že ji vyvenčím. Přála bych Vám vidět, jak si venčení užívala, jak řádila, lítala, dělala ta svá kolečka kolem Endyho, protože už ví, že ho nesmí tahat za packy, což je její stále největší vášeň. Strávily jsme venku přes půl hodiny, po celou tu dobu Lara běhala, číhala na nás, obíhala nás, řádila jak 5 dní zavřená, energie z ní přímo čišela. Spadl nám kámen ze srdce. Už je to ta naše stará známá Larinka, plná energie a čertovského jazýčku, který vyplazovala a to znamená, že kuje nějakou čertovinu :-)
Také jsme přešli na nové krmivo, které už několik dní baští s chutí sobě vlastní. Uffff.....