Agility - trénink 2.6.2009

V úterý jsem naložila oba pejsky do auta a s velkou časovou rezervou se vydala do Stodůlek na trénink.
Petra měla hodinu a já měla přijet po sedmé hodině na individuálku. To odpoledne jsem měla volné a ještě díky časové rezervě jsem byla na místě dost včas. Šla jsem se s oběma psiskama projít, Larinka díky svému dočasnému handicapu s ouškama byla na stopovačce, pro větší klid nás obou a hezky jsme si to všichni vyšlapovali. Dokonce za námi dorazil i páníček a hodina mohla začít. Šli jsme na plac, protože nás Petra zavolala a tak jsme se šli připravit. Na place pobíhalo ještě spousta pejsků, což nám samozřejmě vůbec nevadí. Byl tam ale jeden, který si ke konci loňského roku poddal Larinku, takže jsem ji raději nepouštěla na zem a Endyho měla na vodítku u sebe. Psisko tam ale chvílemi dost nekontrolovatelně pobíhalo až doběhlo k nám. Vstoupila jsem mezi ně a paní, že si pro pejska jde. Ovšem než došla, její pes se pustil do Endyho. Stihla jsem ho vytáhnou na vodítku nahoru a paní pořádně vynadat. Už jsem měla dost toho jejího neohleduplného chování, kdy přesně ví, že její pes na samce vyjíždí a stejně tam pobíhá neustále navolno. Tak jsem se do paní pustila, na čež mi odvětila, že můj pes asi ve smečce by moc nepřežil, že se neumí chovat a že se tam psi seznamují a očuchávají....no holt máme asi každá jinou představu o seznamování se a hlavně o tom očuchávání se. Na rvačku s Larou mi řekla, že se nervali, jen se chtěli očuchat......

Po rozdýchání výše popsané situace jsme se vrhli na běhání. Překážky byly nastavené na Endyho velikost, tak šel první on. Začalo trochu krápat, ale to nám nevadilo. Endy se krásně natěšil a běhal a skákal jako laňka. Petra nás tedy vůbec nešetřila, jako vždy. Myslela jsem, že vypustím duši. Bohužel se za chvíli dost rozpšelo, takže jsme dokončili parkur a utíkali se schovat. Průtrž mračen :-) Když déšť ustával, Petra nás vyhnala na parkur znovu a dokončili jsme trénink. Učím se Endyho navádět tělem a musím říct, že je moc šikovný, že nám to spolu jde. Dokonce ani neřešil trochu vyšší trávu, mokro a zapáleně skákal přes překážky a vrhal se do tunelu .-)
Po zhruba půl hodince jsem vysvobodila naříkající Larinku z boudičky ( je děsně ukecaná, když nemůže běhat a jen musí přihlížet, jak si Endy užívá na parkuru) a byla jsem zvědavá, jak nám to spolu s jejím handicapem a mokrou trávou půjde. No problema.
Larinka vypustila týdny uvězněnou energii na plac, natáhla klíček, jen ho tedy zapomněla natáhnout i mne a že jsem po půl hodině s Endym už těch sil moc neměla....Skákala s vervou, do tunelů se vrhala jak do tobogánu a hltala každý můj pohyb. Pořád se bojím, že ji zašlápnu, takže se občas motáme jedna druhé do cesty, ale mi to vypilujeme. V závěru tréninku byla mokrá jak myška, ale energie měla stále na rozdávání. Trochu jsme bojovaly s jednou skočkou, kterou si Lara vyloženě neoblíbila a rozhodla se ji obíhat, ale i tu jsme na konec zvládly a zakončily tunelem, což byla největší odměna. Jo, tunely, ty má Larinka ráda, ba je dokonce miluje a zdolává je sama i jen tak.
Při uklízení jsme pejsky vypustili, takže tam lítali a dováděli a byli sice mokří a špinaví, ale maximálně spokojení.
Těšíme se na další trénink, příští týden, Haf !