Poslední cvičení v roce 2006

Dne 17.12.2006 jsme měli s paní Skálovou poslední individuální cvičení v tomto roce.

Přestože páteční a sobotní den bylo slunečno, opět nám na hodině nepřálo počasí. Když jsme odjížděli, pršelo, cestou dokonce lilo. Jelikož to měla být naše poslední hodina v tomto roce, vyrazili jsme i přes tuto nepřízeň. Docela jsem se těšil, neb panička chystala kombinezku, kdyby prý jooo pršelo, a také vezla nějakou tašku, ze které jsem cítil nějaké dobroty. Nevím proč, ale když jsem do ní strkal čumec, okřikovala mne, že to není pro mne. Což jsem tedy nechápal. Pro koho to tedy je? Obsah tašky mne tedy tahal za nos celou cestu, ale já dal přednost načerpání sil na cvičení.
Paní cvičitelku jsem zase vřele přivítal a panička poučena z minulé hodiny, mne hned zaměstnala cvičením, což bylo super, neb já jsem vždy tak natěšený. Minule právě hodně povídala a já začal lelkovat a pak jsem moc ochotně nepracoval. Začali jsme přivoláním. Panička si mne u nohy odvedla ke středu placu a dala mi volno, já vystřelil směrem k cvičitelce, ale hned jsem se vrátil k paničce. Ta na mne dupla a že volno, tak jsem vystřelil znovu a byl jsem jak na trní, kdy uslyším to známé "ke mněěěěě" To jsem se pak radostí mohl přetrhnout. To byla pochvalaa. Paní cvičitelka i panička měly radost, že mi to tak super šlo. Následovaly obraty u nohy. To jsme trénovali minulý týden, takže jsem se předvedl na jedničku. Obávané odložení za pochodu se konalo též, i když v mokré trávě. Neumím to ještě sám, ale snažím se, zvláště, když mne panička pochválí, že jsem lehl.
Také mne panička zavřela do auta, které moc neznám, ale dalo se z něj dobře koukat ven, takže mne to i bavilo. Hlavně mne pustila ven a hned jsme cvičili, takže jsem byl natěšený a pracoval moc dobře. Když mi ukázali činku, tušil jsem, že je čas na aportík. O ten už mám jakž takž zájem, umím kolečko s paničkou a držím, takže můžeme vesele pokračovat v nácviku aportu dále.
Pro odreagování jsem byl puštěn i na kladinu a jednu skočku, ale bylo to mokré, tak jsme si to dvakrát proběhl s paničkou a konec.A to byl i konec mého cvičení, panička spolu s cvičitelkou ze mne měly radost a prý už toho máme mnoho zvládnutého, ještě odložení za pochodu a aport a jsem připraven.
Pak přišel páníček mezi nás a nesl tu voňavou tašku. To už jsem tušil, že opravdu není pro mne, ale budeme děkovat paní cvičitelce za skvělou práci, kterou s námi za půl roku udělala. To nevadí, já věděl, že panička má plnou kapsu dobrůtek jen a jen pro mne, takže jsem ji hypnotizoval kapsu a čekal kdy mi něco dobrůčkého dá. A dočkal jsem se. HAF !