Trápeníčko na začátku roku

V pátek 22.1.2010 si mne panička vzala s sebou do práce. Jakoby tušila.....
Celé dopoledne jsem chrupal na svém vyhrazeném místečku, ale kolem poledního se mi něco nelíbilo. Panička usoudila, že se mi chce ven a utíkala se mnou do parku venčit. Jako bylo to příjemné zpestření, čuchal jsem spousty nových zpráv, ale zjevně to nebylo to, co si panička představovala, že budu dělat. Trochu mne prohlédla, protože jsem se zajímal o zadeček a zjistila, že tam mám nějakou bouličku. A ta tedy bolela jako čert. Moc jsem ji nedokázal vysvětlit, co se mi děje a tak se mohla jen domnívat. Když jsme se vrátili do práce a já neustále naříkal a posedával a prosebně na ni koukal, rozhodla se vyrazit na veterinu. Kdybych tušil, co mne tam čeká, tak si rozhodně nic takového nevymýšlím. Mno jo, ale tomuto člověk skutečně neporučí.
Kolem druhé jsme byli objednaní na veterinu, panička utekla z práce a já stále netušil, co mne za chvíli čeká. Paní doktorka mne prohlédla a zjistila, že mám ucpané anální žlázky. Nezní to tak strašně, ale "operace" to byla neskutečně bolestivá. Trochu mi oholili prdelku a při tom holení boule praskla. No, aspoň mi ji nemuseli řezat, ale AUUUUUUUU. A nastalo vyprazdňování žlázy, výplach a asi 45ti minutová bolest, doprovázená mým zvukovým projevem, který prý dost rval uši.
Dostal jsem krunýř, antibiotika a v neděli kontrola. Co krok do auta, to jsem naříkal, dost to bolelo a pálilo a vůbec, nejraději bych se na to podíval, ale krunýř nedovoloval.
Dorazili jsme domu a já nevěděl, kam se vrtnout, vrtal jsem se do pelechu, lítal po bytě, po chvíli ležení jsem vylítl jakoby by mne střelilo. No zábavné to bylo. Venku jsem chvíli přemýšlel, jak mám zvednout nohu a chůze vypadala tak, že jsem uháněl, co mi síly stačily, abych tomu čemusi vzadu utekl. Nepovedlo se. V noci jsem porůznu mlátit s krunýřem do klece, do futer, sem tam poplakával v pelíšku, ale vesměs se to lepšilo, takže to bylo hlavní.
V neděli večer kontrola. Jelikož Lara, která se na mne přijela v pátek podívat, nejedla, aby mne nedráždila jídlem (já také nejedl), ale dokonce nejedla celý víkend, a také trošku sáňkovala po zadečku, panička se zhrozila a vzala ji na veterinu se mnou. Takže jsme se v čekárně klepali ve dvou. Já nakonec lehl a dělal, že spím, a Larinka si prohlížela čekárnu z náručí paničky.
Když na nás přišla řada, panička podstrčila nejprve Laru s obavou, aby neměla ten samý problém, co já. Naštěstí, byly to sice plné žlázky, ale ne ucpané a se zánětem, jako potkalo mne, takže za 5 min 12. Celou dobu stála jak přikovaná, ani se nehla a při vyprazdňování žlázek dokonce usínala, trubička trpělivá.
Poté odešla s páníčkem do auta a šel jsem na řadu já. UF. Ještě mi trochu odstříhali chloupky, které tam překážely a šlo se na výplach. Byl jsem prý dost statečný, oproti tomu, co jsme vyváděl minule, ale jakmile začal výplach s desinfekcí, tak to už mne na nože brali a sebral jsem veškeré síly a zmobilizoval hlasivky, slyšet mne bylo až.....no daleko.
Nakonec paní doktorka byla trpělivá, moc šikovná a k tomu, co vše jsem si vytrpěl tak i šetrná. Výplach netrval dlouho, ale já opět co krok, to pláč, všude mě to kousalo, štípalo ,svědilo, tak opět krunýř, šup do auta a doma čekat, až se to zase zklidní. Noc proběhla nakonec docela v klidu a druhý den až na pár vyjímek jsem o tom ani nevěděl. V pátek jdeme opět na kontrolu. Uvidíme, zda bude zapotřebí třetí výplach, nebo už se to bude hojit. Každopádně po této zkušenosti má panička dost nahnáno a bude mne i Larinku často kontrolovat. Bohužel konzistence sekretu v žlázkách je dost tuhá, takže pouhým mechanickým vymáčknutím to moc nejde, takže to vyžaduje kontrolu u veterináře. Od té doby je mi přidáván do granulí lososový olej. Nikde sice nepotvrzují, že přičina je ve stravě, ale nikde to zároveň nevylučují, je to prý chybějícími, či nedostatkem aminokyselin.
Zkontrolujte občas pejskovi jeho zadeček a pokud naleznete jakoukoliv bouličku či anomálii u řitního otvoru, šup na veterinu. Ucpání žlázek, zánět či píštěl je pro nás pejsky moc bolestivé. Tak nám držte palce, ať jsme z toho brzy venku. Haf !