Agility - po dlouhé době

Konečně jsme se dočkali. Sníh nás dočista opustil, sluníčko se ukazovalo v plné síle a přestože střídavě pršelo, vydali jsme se na trénink agility.
Vyrazili jsme všichni, i s Larou a páníčkem. Překvapení pro mne bylo to, že první vzala panička z auta Laru a šla s ní na plac. A co já????? Tak jsem střídavě nadával na páníčka, který semnou seděl v autě a nechápal jsem, co to má jako znamenat.Na place bylo více pejsků, což už dlouho neznám, jak chodíme na individuální hodiny a tak jsem byl uplně zmatený.

Lara byla tedy taky poněkud nesoustředěná, ale měla čas se zadaptovat a začít se koncentrovat. Když jsem ji ukázala dobrůtky a že půjdeme běhat, opět natáhla svůj pomyslný klíček a vypustila energii a šly jsme společně na to. Petra mi uzpůsobila trénink, takže se žádné velké běhy nekonaly, ale zdolávaly jsme parkur jako ostatní začátečníci, jen po kouskách. Lara běhala jak laňka a neskutečně dobře ji to šlo. Jakoby mi chvílemi říkala, co se flákám, proč se zastavuji uprostřed a že bychom to doběhly v pohodě do konce. No ona možná. Já lapala po dechu po prvních dvou skočkách :-) Přesto jsme si to moc užily a Lara je na parkuru tedy ďábel. Ve skupince jsme běžely asi ještě 3x a pak jsem vzala na plac i Endyho. Bylo tam pár samců, takže ostří zrak byl na místě, ale páníčkové byli v pohodě, tudíž jsme všechny pejsky a rádoby bojovníky zvládli bezproblémů. Po skončení hodiny jsme  Larou doběhly poslední sérii a přišla řada na Endyho. V to už si myslím, že ani nedoufal.
S Petrou jsme se již dopředu domluvily, že s Endym už běhat nebudu, a že vedení převezme ona. Měla z toho poměrně dost hrůzu, ale já si byla jistá, že Endy za jídlo udělá cokoliv a ostatně je z poslušnosti zvyklý na Martu a občasné její vedení, takže jsem v tomto neviděla problém.

Panička mne odvázala a předala dobrůtky (skoro ty zlaté - lososové) Petře a najednou mi začala "sypat" ona, místo paničky. Trochu jsem se podivoval, ohlédl na paničku, zda můžu a po jejím svolení jsem si tedy dopřával od Petry. Ta mne odvedla na parkur, nabudila mne, že půjdeme běhat, promyslela kudy a co a začali jsme. Běhali jsme jako draci, plynule, občas pěkné záludnosti a jen jednou jsem shodil skočku a jednou ji oběhl, tím dal Petře najevo, že už bych si rád odpočinul, holt zima byla dlouhá a to nicnedělání bylo na mne znát. Ale Petra se nedala a vyhecovala mne na další parkur, tak jsem skákal a běhal, seč mi síly stačili a panička se pyšnila, jak nám to jde krásně. Všechno natáčela na video, takže až se k tomu prý dostane, určitě se budete moci pokochat i Vy. Asi po 15ti minutách neustálého běhání, kdy už jsem měl jazyk na vestě a utíkal si "postěžovat" k paničce jsme běhání ukončili s tím, že to šlo moc príma a že to takhle do budoucna budeme moci praktikovat. Alespoň prý nebudu odstavený kvůli paničce :-)

Poté jsme se šli projít do lesíka, pejsky naložila do auta, kde po ustlání svých místeček padli za vlast a jelo se směrem k domovu. Larinku jsme odvezli k našim, kde prý spala v kuse až do rána a Endy také odpočíval celý večer, jak po celodenní tůře. Odpoledne bylo moc fajn a určitě to brzy zopakujeme, třeba příští neděli. HAF !