Pat

Narodil se v roce 1988. Já byla malá, sedmiletá žába, které rodiče splnili sen - mít pejska.
Byl to kříženec, původně čivavy s pekinézem. Ale po bližším ohledání fotky (viz níže) zjistíte, že to ani s jednou zmiňovanou rasou nemělo nic společného. Byl to kříženec teriéra. Byl to Pan Pes.Jméno vymyslel tatínek - PAT.
Byl svůj a jelikož já z něj neměla rozum, neučila jsem a nevychovával jsem ho. Můj věk není samozřejmě omluva, je to prostě fakt. Když mi bylo o pár let víc, vadilo mi, že mi pejsek utíká, jen co klapne karabinka od uvolńujícího se vodítka, že nepřijde na zavolání.Velmi laickým způsobem jsem se to snažila napravit. Zvládli jsme povely místo, sedni, pac, čekej.Pejsek znal své místo, na kterém spal, věděl, co po něm chci, když vyslovím "sedni", ani čekání nečinilo větší potíže. Když se mu chtělo, uměl s mou pomocí podat pac. Naše soužití nebylo co se výchovy a výcviku týče 100%, ale celá smečka ho milovala a on ji.
V roce 1998 jsem ho po poradě s veterinářem nechala vykastrovat. Byl šíleně na feny, utíkal, proseděl a proštěkal hodiny u balkonových dveří, nežral a skoro snad i nespal. To vše se kastrací zmírnilo. Krom běžného očkování a pár rýmiček vážněji nestonal. Ke stáru si oblíbil jedno křeslo v obýváku, které bylo vážně jen jeho:-) Dožil se krásných 16,5 let. Ještě v 15ti letech mně na ulici zastavovali lidé a ptali se "to je štěňátko, že jo" S údivem se dozvídali, že je to už postarší pán, který má rád svůj klid, ale dokáže být veselý a hlavně hravý.

On byl důvod, proč dalšího,byť malého pejska vychovávám a snažím se vycvičit. Abych s ním mohla kamkoliv, na louce mezi velkými pejsky se nebál a neútočil na ně, aby se ke mně vracel, když ho pustím a jeho přítomnost nám oběma dělala radost. Nedělám rozdíl mezi velkým a malým psem.  A vyplatilo se mi to:-)