Od A až do Z = část první

Pro seriál článků "Od A až do Z" jsem se rozhodla proto, abych laicky nastínila, co Vás čeká od okamžiku, kdy se rozhodnete pořídit si pejska. Laicky znamená informace doplněné vlastními zkušenostmi.
Rozhodně Vás nebudu odrazovat od pořízení pejska, nicméně je nutno podotknout, že by tomu měla předcházet zdravá úvaha. Leckdy mám pocit, že si majitel pořídil pejska jen jako modní doplněk, či aby byl tzv. "in", ale ve své podstatě toho o svém plemenu moc neví. Pokud se k takovému majiteli dostane pejsek větších velikostí, můžeme čekat problém.
Rozhodně nechci rozdělovat pejsky na malé, velké, bojové, mazlíky....Každé plemeno je vhodné pro někoho jiného, a jen člověk je ten, co vychovává (až už k mazlení, agresivitě, bojovnosti..) První, co bychom měli udělat, než si koupíme psa, je položit si otázku " Z jakého důvodu pejska chceme pořizovat, a na co ?"
Pořizovat si pejska jen podle toho, že se Vám tato rasa líbí, je holý nesmysl a bláznovství. Každé plemeno má svoje výhody a nevýhody. Máme-li děti, musíme dbát na to, aby se s nimi pejsek snesl, byl k nim vhodný a snesl dětské hry. Dále pro starší, osamělé lidi je vhodnější spíše pejsek nevyžadující tolika pohybu a aktivit a mladí lidé si jistě nepořídí pejska, který s nimi nebude moci absolvovat dlouhé procházky, různé sporty a jezdit s nimi na dovolenou. Také jiného si pořídí lidé na hlídání, jiného na výcvik a obrany a jiného na válení se v bytě.
Než si vyberete toho svého pejska, zjistěte si o jeho plemenu veškeré informace. Internet dneska nabízí spoustu informací a každý si je má možnost najít. Nebo stačí obvolat pár chovatelů, více než jednoho, a zeptat se jich na to, co nás zajímá.

Další důležité otázky, které je nutno si položit:

velikost psa
dlouhosrstý, krátkosrstý
kolik času jste mu ochotni věnovat
potřebujete hlídače, či chcete jen mazlíka
chcete mít psa snadno vycvičitelného, nebo si chcete dát práci, a věnujete veškerý volný čas na učení svého psa a přípravám na zkoušky
do jaké rodiny pejsek přijde - s dětmi, starými lidmi, samotáři...
pes nebo fena

Líbí se Vám dobrman? Máte děti, bydlíte v bytě, a z práce chodíte pozdě na to, abyste vzali pejska a jeli na cvičák a trénovali s ním poslušnost, obrany, stopy....
Líbí se Vám čivava? Máte velký dům, na zahradě kotec, a jste velmi sportovně založení...
Možná jsou příklady nadsazené , ale přesně takto má úvaha nad výběrem plemene vypadat.Co je schopný pejsek dát mně, a co já jemu ? Mám dostatek času? Většina pejskařů tráví svůj volný čas se psem, mezi psy a pejskaři, zúčastňuje se psích táborů, výstav, a jiných psích akcích. Samozřejmě se pejsek podřídí i Vám ve Vámi zvoleném způsobu trávení volného času, ale být pro to vhodný.
Můžete toho naučit mmoho každého pejska, s příhlédnutím na jeho vlohy, temperament a míru učenlivosti.

K tomu je potřeba svolat rodinnou radu a každý by měl říci, co si představuje. Samozřejmě, že pejska musí chtít všichni. Pořiovat si pejska, když jeden z partnerů o to nemá zájem, nebude se zapojovat do aktivit, výchovy ani výcviku je hloupost. ALe jsou lidé, kteří nikdy psa neměli a neví, co je čeká a trochu otálejí v souhlasu. Jakmile ale štěňátko uvidí, jsou si jisti, že pejska chtějí.

Nejlépe je zavolat či navštívit více chovatelů a rozhodně se nebojte odejít. Odejdete možná bez pejska, ale ne s prázdnou. Odejdete bohatí o spoustu informací, které Vám mohou pomoci při dalším výběru. Sledujte prostředí, ve kterém štěňátka žijou, jak se k nim chovatel chová a nevybírejte si s tzv. velkochovatelů, ty moc času na svá štěňátka nemají. Návštěvy bysme měli absolvovat min. dvě, jednu na seznámení a vybrání štěňátka a druhou na odvezení si ho domů. Pozorováním štěňat i jejich matky zjistíte, že někteří prckové jsou aktivnější, jiní zdrženlivější, a v neposlední řadě se můžeme setkat i s plachými štěňaty. Už v tento okamžit mají štěňata danou povahu a proto vybírejte velmi pečlivě. Neodnášejte si štěně dříve než po osmém týdnu. Solidní chovatel by Vám měl vybrat nejen to pravé štěně pro Vás, ale i poradit s dalšími otázkami, které Vás přinesením štěnátka do nového domova teprve začnou napadat.

Z mé zkušenosti:

Boloňský psík Endy je mým druhým pejskem. Pořizovala jsem si ho sama s přítelem, který nikdy neměl doma domácí zvíře, natož pejska. Absolutně si nedokázal představit, co ho čeká, jak za příjemnosti tak problémy. Viděl mého prvního pejska u nás doma, chodil ho semnou venčit, měl možnosti si s ním hrát a poodhalit soužití se psem. Přesto nebýt mne, tak by si pejska asi nikdy nepořídil. Jenže po odchodu prvního pejska do psího nebíčka jsem si byla naprosto jistá, že chci, aby mne pejsek provázel mým životem i nadále. To ticho, to prázdno, najednou nebyl důvod chodit ven, koho pohladit, s kým si hrát. Nechala jsem si čas na rozmyšlenou, a postupně hledala informace na internetu o různých plemenech. V čem jsem měla jasno? Že to má být pejsek malý, aby semnou mohl cestovat a chodit kamkoliv. To jsem moc jasno tedy neměla, protože těch otázek se nabízelo hodně. Postupně jsem se rozhodla, že to bude pes- samec. Nechtěla jsem pejska, který líná, ať už krátkosrstého či dlouhosrstého. Zážitky, kdy jsme s mamčou zaklekly na koberec a pucovaly ho od chlupů, ob den se luxovalo, vytíralo, a když jsem si pejska potají vzala do postele, mamka to hned poznala, protože po něm zbylo "chlupaté místo". Tím se mi výběr zúžil a narazila jsem na plemeno boloňský psík. Kontaktovala jednu chovatelku, a zahrnovala ji všemožnými otázkami, které mi s velkou trpělivostí zodpovídala.-) Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu v tom smyslu, že jsem chtěla pejska s PP, a můj první byl kříženec, kterého dovezli rodiče. Najednou jsem si měla vybrat já, chovatele, i pejska. Stála jsem před velkým úkolem a postupně jsem si uvědomala, že jsem sice pejska měla, ale jen na hraní, venčení a sem tam krmení. Bylo mi osm, pejsek mě doprovázel do mých 24 let, takže škola, kroužky, puberta, maturita, o pejska se starali rodiče, mohla jsem večer kamkoliv, pejska pohlídali rodiče. Najednou si chci pořídit pejska sama. I přesto jsem pokračovala ve shánění informací o plemenu boloňský psík. Různé diskuze, inzeráty, hledala jsem rozdíly mezi barevným a bílým a než jsem narazila na zakladatelku chovu boloňských psíků bílých, byla jsem rozhodnuta, že můj boloňáček bude černý. Mezitím jsem někde zahlédla fotku "tak jde čas" štěňátko barevného boloňáčka, černého, a v jednom roce to byl popelavý psík. Opustila jsem od záměru si pořídit barevného a byla rozhodnutá pro bílého, u kterého mi trochu vadilo, že mu teče z očí a je to vidět v podobně nepěkných cestiček kolem očí.
Pořízení pejska bylo schváleno a tak jsme s přítelem vybírali dovolenou, letecky, k moři, protože nám bylo známo, že letecky k moři se s pejskem nepodíváme (děsí mne představa dát pejska do přepravky do úložného prostoru v letadle) Zkrátka poslední dovolená bez závazků. Po návratu jsme jeli k paní chovatelce, podívat se na štěňátka. Bylo to poprvé od úmrtí prvního pejska, co jsem viděla štěňátka, a byla jsem totálně naměkko. Prohlížela jsem si malé, bíle kuličky a vůbec , vzala bych si je domu všechny. Strávili jsme u paní chovatelky celé odpoledne, zahrnovali ji otázkami a zaplatili zálohu na pejska a vybrali si jméno. Chtěla jsem pejska klidného, mírného, žádného janka. S tímto jsme se rozloučili a já začala nakupovat potřebné věci. Pelíšek, kartáče, misky, postroj, vodítko a četla informace.
Ve věku osmitýdnů jsme si pro pejska jeli. Vybrala nám ho sama paní chovatelka, nechtěla jsem pejska na výstavy, pouze kamaráda a žádného akčního prcka. Přesně dle mých požadavků mi paní chovatelka vybrala. Při sepisování smlouvy a vyřizování zbývajících náležitostí jsem měla pejska u sebe na klíně, spokojeně se nechal drbat a byl taaaak hodný. Poté jsem ho pustila na zem, aby si pohrál s maminkou a ostatními pejsky a začala jsem váhat, zda je to pejsek skutečně mírné a klidné povahy. Ale chtít zakřiknutého pejska by nebyl ten správný výběr a Endy zakřiknutý tedy vůbec nebyl. Byl to takový kliďas. Udělal poslední loužičku u paní chovatelky, dal pusinku na čumáček mamince a čekala nás dlouhá cesta domů. Měla jsem ho na klíně, ale plakal, jak jsem ho položila pod nohy na dečku, spokojeně se zavrtal a spinkal. Ani příšerný stav dálnice D1 ho nevyváděl z rovnováhy a v klidu prospal celou cestu až do Prahy.